Asi jste zaznamenali závan slohu Karla Čapka. A já vám teď povím, proč jsem na recenzi této dýmky čekal skoro rok. Tak se pěkně posaďte, nacpěte své lulky, zvolte vhodný nápoj a nechte se vést zpovědí osoby ujařmené, leč snad soudné.
Je to jako setkání se ženou, řka osudovou. To si tak jedete v elektrice a náhle víte. Ano. Ona je Ta. Ne snad, jaká je krasavice, či jak se pohybuje, víří kšticí. Šíjí šije. To je něco hlubšího. To je jako když vetknete snítku do otčiny a víte, že vzejde květina. Nu není přece bez vláhy úrodné půdy. Bez půdy s vláhou života. Bez země pod nohama není dědictví a bez dědictví a povědomí minula jsoucno.
Asi si myslíte, že krapánek šílím. Nikoliv. Já, jen ledva špičkami dotýkajíce se matky rodné půdy směřuji k zásadní zprávě tohoto psaní. Tato dýmka - chtě či nechtě - nese v sobě, alespoň v mých očích, symboly několika konkrétních událostí. Vesměs zásadních. Nechte mě je prosím vyjmenovat. A je to správně. Stále se bavím o recenzované dýmce.
Vila Tugendhat
V roce 1928 vypracoval návrh Ludwig Miese van der Rohe. S důrazem na obyvatelný nepřerušovaný prostor - spodní linie dýmky - propojení obytného prostoru s okolní přírodou.
Ačkoliv se zasazení vily zdá strohé, není tomu tak. Čelní okna hlavního obytného prostoru se dají spustit pod úroveň podlahy a tím vznikne spojení s okolistou přírodou.
Hovory s T.G.Masarykem (K.Čapek)
Kde je rozdíl, zda diskus o věcech zdánlivě přízemních nevede zrovna k rozuzlení toho zásadního, co je tak právě palčivé?
Příměrů bylo by lze nasíci ještě mnoho kop. Však, má důstojnosti, nejsem tak moudrý. Pravím tedy takto.
Dokázal bych si velmi dobře představiti, že dýmku, kterou vlastním, mohu vřele doporučiti jako präsent jářku representativní, s ouctou darovaný vlivné osobě. Je vytvořena präzise s citem na tvar. I na skus je vhodná k potulkám po lénech svých. Není těžká, však přitom důstojná, nemalá.
Neznal jsem Pavla Strakoše. Než jsem uviděl tuto dýmku. A to, co vidím dál na fotografiích, zní velmi dobře. Velmi dobře. Za sebe mohu říci slovy Karla Čapka toto:
Cesta domů, bod 2.: "...že domov je něco jako hrad na skleněné hoře, což mu dodává nejenom jisté nedostupnosti, ale také obzvláštní a přímo magické krásy".
A já za sebe konečně dodám to, co jsem chtěl říci už od samého začátku. (Ale co by to bylo za recenzi na dvě věty). Ta dýmka není reprezentant domova, který znám z mládí.
Ta dýmka je odraz dobrých lidí v těžkých časech.
http://www.dymkystrakos.cz