Kroutím se a svíjím se jako had. Jak vyklouznout v perexu z toho ničivého nadpisu. Jak pro mne, tak pro zmíněného dýmkomírotvůrce. Možná je to dobou, která odděluje nákup dýmky od recenze. Třeba se to dozvíte níže. Respektive - dozvíte se to až na konci mé eseje.
Smazal jsem vše, co jsem si kdy myslel, že mám. Vše je jinak! Tuhle dýmku jsem si koupil někdy před skoro třemi lety. Byla mi trestem, byla mi výčitkou, byla mi... životem. A až nyní o ní mohu hovořit. Nechte mě objasnit, proč. Je mi totiž připomenutím prostého života, který nás častuje mozoly v našich dlaních, je mi jhem. Je mi koulí za nohou. Je mi bičem drába. Jsa jím mrskán, po kolena ležím v rodné hroudě a pokorně vybírám kameny a házím je na nejnovější model trakaře typového označení XDL-U-517, držím. Stále.
Job 35,16 Bůh tě neslyší
Job si tu však otevírá ústa naprázdno-mluví dál a dál, a přitom neví co!
...ne, ani perex a následný text nevede k positivní obhajobě této dýmky. Vše je špatně. A hlavně já. Jako recenzent. Tak jinak:
Jules Verne
Všechno, co si někdo dokáže představit, může někdo uskutečnit.
A nyní se nám konečně karta překlápí. Víte, specifikum dýmky Stanislava Hoška není ani tak hlavička, či náústek. Obé ve skvělém provedení. Vše je jak má být. A možná ještě lépe. Jeho specifikací je industriální kroužek mezi. Někde mezi kapitánem Nemo a Ocelovým městem. Prameny hovoří, že svoboda dlí ve svobodné volbě zvolit si svá pouta. A tento kroužek je připomíná. Klidně si plujte na ostrovech bifteků, či na čarodějných vibracích. Stejně vám ty složenky, krá.y zelený, řeknou, kde jste.
A právě v tento moment jsou tu dýmky Standy Hoška. Ony vám netvrdí, že jste v hedvábném lese a kolem vás tančí ledva se špičkami nohou dotýkající lepé víly v lese u vily. Tedy ano. Tančí. Jen v rytmu dieselového motoru. Ovšem skvěle naladěnému! Co mi přinesla tato dýmka? Nu, jakousi mezifázi snění v lese a spočinutím v básnickém ujařmení. A sesednout zpět na zem a vnímat, že ač máte hlavu v oblacích (obláčcích), tak jste schopni vnímat, kam šlapete. A přiznejme si, že bez té reality dole na zemi by bylo lze šlápnout do kdejaké sloty. Je to vlastně okultistická dýmka. Střední frekvence šamanských bubnů. Mezi nebem (vesmírem) a hloubkou země pod naší nohou. Máte kousek k nebi a vesmíru, ale také neztrácíte kontakt s matkou zemí. V notě precizního zpracování.
Tak snad jsem to konečně uvedl na správnou míru. Protože ta dýmka mě stále po letech učí uvážlivosti. Nemám ji rád. Tu dýmku. Miluji ji. Stejně jako se učím milovat kolomaz všedního dne na svých rukou. V úctě VPD